Tak šel čas roku 1918
Rok 1918 - rok ukončení první světové války, a také rok vzniku nových států. Vzhledem k rozpadu Rakousko-Uherska vznikl i samostatný československý stát. I když podmínky pro vznik tohoto státu vytvářeli čeští a slovenští politici doma i v zahraničí již od roku 1914, připomeňme si nejdůležitější události posledního roku, kdy se hroutil starý systém a vznikal nový.
6. ledna byla na shromáždění českých říšských a zemských poslanců v Praze přijata Tříkrálová deklarace. Tento dokument formuloval program domácích politických stran a hlavním bodem bylo vytvoření samostatného českého státu v historických hranicích společně se Slovenskem při respektování práv národnostních menšin.
8. ledna bylo vyhlášeno 14 bodů prezidenta USA Woodrowa Wilsona. Mimo jiné mezi nimi bylo omezení zbrojení, odstranění překážek mezinárodního obchodu, vyřešení koloniální otázky, evakuace cizích vojsk z ruského území, obnova suverenita Belgie, nezávislost Turecka, a mimo jiné také vytvoření předpokladů pro autonomní vývoj národů Rakousko-Uherska. Nebyl to tedy ještě požadavek samostatnosti, ale spíše první krok.
Již v průběhu roku 1918 byl ale budoucí československý stát mezinárodně přijat, a to tím, že československé jednotky na frontách v Itálii, Francii a Rusku (později nazývané československé legie) byly de facto uznány za spojeneckou armádu.
Masaryk nejprve v Paříži ustanovil Československou národní radu, kterou postupně uznaly Francie, Velká Británie, USA, Japonsko a Itálie.
14. října byla v Paříži Masarykem sestavena prozatímní československá vláda, kterou mimo těchto zemí uznaly i další země, například Belgie, Itálie, Kuba a postupně i další spojenecké státy.
V českých zemích se zatím politické strany na domácím českém území dohodly na vytvoření Národního výboru československého, který měl připravovat převzetí moci.
5. října přišlo Německo s nabídkou příměří, v níž vyjádřilo souhlas s vyjednáváním o podmínkách podle čtrnácti bodů prezidenta Wilsona.
Na 14. října svolala Socialistická rada generální stávku a řadu demonstrací, kde měl být vyhlášen socialistický stát nezávislý na Rakousku. Když se o tom dozvěděl zástupce velitele pražské vojenské posádky, dal v Praze rozmístit vojsko. Národní výbor se obával krveprolití, snažil se připravené demonstrace odvolat, ale nepodařilo se. K násilí ale nedošlo. Tyto události vyděsily rakousko-uherskou vládu, která se velmi obávala chaosu a vzestupu bolševismu.
16. října do Prahy poslala majora Rudolfa Kalhouse, aby s českými vůdci dohodl udržení kázně u českých pluků.
16. října byla také zveřejněna poslední rakouská nabídka adresovaná prezidentu Wilsonovi, tzv. Národní manifest, jímž se rakouský císař Karel I. snažil zachránit monarchii.
17. října bylo T. G. Masarykem zasláno prezidentu Wilsonovi „Prohlášení nezávislosti československého národa“, aby se mohl připravit na odpověď Habsburkům. Tento text byl později označen jako Washingtonská deklarace.
18. října Wilson odepsal Masarykovi, že deklaraci četl, dojala ho a již dává odpověď Rakousku, se kterou bude Masaryk spokojen. Washingtonská deklarace Čechoslováků byla ještě téhož dne vyhlášena v Paříži.
19. října tento manifest odmítl také Národní výbor.
20. října ve 3 hodiny odpoledne byla americkým velvyslanectvím v Paříži úředně Benešovi sdělena odpověď prezidenta Wilsona rakousko-uherské vládě, tedy, že mír bude jen za podmínky uznání samostatnosti Čechoslováků a Jihoslovanů.
22. října se sešel císař Karel I. s místopředsedou Národního výboru Československého Václavem Klofáčem a žádal ho, aby se následující události obešly bez krveprolití.
26. října byla ve Spojených státech podepsána Filadelfská dohoda mezi T. G. Masarykem a předsedou Americké národní rady Uhro-Rusínů Grigorijem Žatkovičem o připojení území budoucí Podkarpatské Rusi k Československu.
26. října také císař Karel I. vypověděl spojenectví s Německem.
27. října Rakousko-Uhersko přijalo podmínky prezidenta Wilsona pro jednání o příměří.